Vítejte na stránkách mapujících výskyt hub v mikroregionu Podhostýnsko
Houby v Brusném
První zmínka o obci pochází z roku 1358. Název je pravděpodobně odvozen od řemesla. Vyráběli se zde brusy a brousky. Brusné leží na zeměpisných souřadnicích 49°21′48″ s. š. a17°39′39″ v. d. Najdeme ji v okrese Kroměříž, ve Zlínském kraji. Katastrální výměra je 8,19 km2. Dle ČSÚ je počet obytetel 373 (období 31.12.2017).
Do obce vedou značené peší truristické trasy. Můžeme se sem dostat z Hlinska pod Hostýnem po modré TZ, z Holešova po červené TZ a část modré TZ (přes Žopy a rozcestník Pod Lysinou), z Bystřice pod Hostýnem po modré TZ a část žluté TZ (přes Hostýn, Pod Valy, Bukovinu a Rusavu) a z Rusavy (po žluté TZ). Z Rusavy a Hlinska je to nejblíže. Vede tudy cyklotrasa 5038 (Z Hlinska pod Hostýnem, nebo Držkové) a 5033 (z Holešova či bystřice pod Hostýnem.) Autobus sem jezdí z Holešova a Bystřice pod Hostýnem.
Zde moc pámetek není, z té pravděpodobně nejzajímavější toho příliš nezbylo. Mluvím o hradu Křídlo asi ze 14.století. Vede k němu žlutá TZ. Ale moc si neslibujte uvidíte jen zbytečky zdiva a val. Důvodem zkázy bylo pravděpodobně i rozkrádání ke stavebním účelům. Je zde, ale už rozsáhlí les, tak třeba spraví náladu nějaký ten houbový úlovek. Poblíž hradu bývala studánka Sirková – je trošku schovaná, ale ne moc. A v poslední době v ní není voda.
Hřib kříšť (Boletus calopus) - klobouk je široký 100-160 mm, zpočátku polokulovitý, později vyklenutý. Okraj klobouku je v mládí tenký a nerovný. Povrch bývá nerovný, sametový,, má olivově šedou a okrově hnědavou barvu. Rourky jsou vysoké 4-14 mm, nejdříve citonově žluté, později žlutě hnědavé. na řezu modrají. Ústí trubek jsou jemná, drobná, okrouhlá, za mládí žlutá žlutá a žlutě červená, u starých plodnic zelenavá, po doteku, nebo pomačkání modrozelená.
Třeň je vysoký 30-150 mm a tlustý 10-45 mm, za mládí hřibovitě břichatý, později válcovitý, někdy zúžený a opět rozšířený na bázi, která bývá červenohnědá až hnědá.
Pod kloboukem je krásně žlutý s jemnou nápadnou síťkou, asi v jedné třetině začíná být červený; někdy se vytváří uprostřed třeně jen červený pruh, kdežto zhuštělá báze je hnědá.
Dužnina je bělavá, na vzduchu po rozříznutí mírně modrozelená, Chuť je zprvu trochu nasládlá, vzápětí však přechází v silně až odporně hořkou.
Výtrusy jsou velké 12-16 x 4,5-5 µm, elispodidní, vřetenovité, hladké, hnědavé. Výtrusný prach je hnědavý. Roste v listatých i jehličnatých lesích a hájích od léta do podzimu v červenci a září (nejvíce v srpnu), zejména v podhorských krajích.
Pro svou nepříjemnou hořkost je nejedlý a někdy se uvádí, že je i mírně jedovatý.
[SMOTLACHA Miroslav, Kapesní atlas hub, 2015, Str.218, Praha 3, Ottovo nakladatelství, ISBN 978-80-7451-462-3.]
V mikroregionu se s ním potkáte poměrně často. Nejvíce ho nacházím na Rusavě kolem Čechera. Je to na pohled sice pěkný hřib, konzumním houbařům však radost moc neudělá.
Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) - klobouk je široký 50-140 mm, v mládí kulovitý, později nízce vyklenutý, mírně nebo i více prohloubený, v různých
odstínech modravý, modrofilaový, olivově zelený, místy vybledlý až zarůžovělý (ve zbarvení je značně proměnlivý), masitý, pružný, na okraji ostrý a jen mírně rýhovaný. Pokožka
klobouku je slizská, za vlhka mírně lepkavá, na středu tmavě žilkovaná, za sucha vrásčitá.. Dá se jen těžko sloupnout. Lupeny jsou vysoké 5-10 mm, čistě bílé, někdy mírně nažloutlé, husté, ohebné, ke třeni připojené.
Po doteku se nevylamují jako u jiných holubinek (důležitý poznávací znak); přejedem-li po nich prstem, zdají se být mastné.
třeň je dlouhý 50-100 mm a tlustý 15-25 mm pevný, válcovitý, v porovnání s jinými holubinkami krátký, masitý, bílý, později částečně dutý. Dužnina je bílá, šťavnatá, jemné chuti a houbové vůně.
Dosti často červiví. Výtrusy jsou velké 8-9 x 7-8 µm, téměř kulovité, bezbarvé, výtrusný prach je bílý.
Holubinka namodralá roste jednotlivě, ale dosti hojně, zejména v listnatých (dub, buk, habr), ale i ve smíšených lesích, zvláště na jejich okrajích. najdeme ji od začátku června do října.
Holubinka namodralá je jedlá. Patří k nejznámějším holubinkám.
[SMOTLACHA Miroslav, Kapesní atlas hub, 2015, Str.252, Praha 3, Ottovo nakladatelství, ISBN 978-80-7451-462-3.]
I tato houba je v regionu hojná. Takže, kdo má rád holubinky určitě ji zde za vhodných podmínek najde.