Vítejte na stránkách mapujících výskyt hub v mikroregionu Podhostýnsko
Houby v Bystřici pod Hostýnem
První zmínka pochází z roku 1368. Městem se obec stala až v roce 1864. Město Bystřice pod Hostýnem je spojeno s osobností Michaela Thoneta, který zde založil tradici výroby ohýbaného nábytku. Tato tradice přetrvala až do dnešních dnů. Největší památkou je poutní chrám na Sv. Hostýně, Laudonský zámek a kostel sv.Jiljí.
Zámek jse z první poloviny 15.století. Mísí se v něm více stavebních stylů. Původně na místě stávala gotická tvrz, za Přemka z Víckova se tvrz mění na renesanční zámek. Po něm se do změny vložila marie Amálie, která přidala něco z klasicismu. Na konci 18.století zde byla v přízemí manufaktura na výrobu keramiky. Zámek připadl v roce 1827 rodu Laudonů. Ano jsou to potomci onoho slavného generála Laudona. A jak byl úspěšný generál byli úspěšní i potomci. Za jejich éry došlo k rozvoji celého města. Zámek navštívil i císař František Josef I. Zmínka o tom je na pamětním napísu od Hanuše Schwaigera, který je autorem slunečních hodin na 1.nádvoří. Jenže nic netrvá věčně, a tak se i Laudonové dostali do finanční krize. Zámek v majetku státu už jen chátrá a to až do roku 1990, kdy je zámek ve správě města. Postupně jej opravuje. Zámek není přístupný celý, protože v něm sídlí část městské úřadu a informační cenrum. V zámku se nachází expozice zaměřená jak už se dá očekávat na historický ohýbaný nábytek, pak tu máme expozici keramiky a expozici napoleonských válek. I na tomto zámku se konávají různé koncerty a kulturní akce.
Kostel v Bystřici pod Hostýnem vybudoval František Antonín z Rottalu. Na hlavním oltáři je sříbrný obraz Panny Marie, který sem byl přesunut z Hostýna. Kostel je zdobný a zásluhu na tom má Jano Köhler, ne všechny jeho malby se dochovali. Kolem kostela najdeme několik soch. Jedná se o barokní sochu sv.Jana Nepouckého, sochu sv.Tadeáše a sv.Antonína Paduánského.
Město Bystřice pod Hosstýme má i své osobnosti. Jsou jimi například František Táborský (básník, spisovatel), Hanuš Schwaiger (akademický malíř), František Ondrúšek (malíř), Michael Thonet (truhlář, průmyslník), František Sušil (básník, hudebník, teolog), Vladimír Kozák (etnolog)
Bystřice pod Hostýnem má několik značených pěších turistických tras.I když více se rozvětvují až pod Hostýnem. Můžete se odsud vydat do mnoha směrů například do Rajnochovic, Rusavy, Holešova, Frýštáku, Lukova atd. Určitě vám i na informačním centru poskytnou nějaké informace, či věnují nějakou tu mapku.Prochází tudy cyklotrasy 5035 a 5033. Bystřice pod Hostýnem leží na trati 303 Kojetín - Valašské Meziříčí. Takže se sem můžete dopravit např.z Kojetína, Kroměříže, Hulína, Holešova, Rajnochovic, Osíčka a Valašského Meziříčí. Jezdí zde i autobusy např. Na Rusavu, do Hulína, Holešova, Kroměříže, Rajnochovic, Zlína či Přerova.
Šiškovec černý (Strobilomyces strobilaceus) - klobouk je 50-140 mm široký, pokrytý velkými, vláknitými, šedohnědými až černými šupinami, v prasklinách bělavý, na okraji v mládí ověšený útržky blanitého závoje, který zpočátku zcela zakrývá rourky a po
roztržení tvoří na třeni pomíjívý prsten. Póry jsou šedobělavé, nakonec šedohnědé, na otlačených místech získavajcící špinavě červenou barvu, potom hnědnoucí až černající. Třeň měří 70-120 x 15-30 mm, je obyvkle válcovitý, v horní části pokrytý výraznou síťkou, kterou však
většinou zakrývají velké vláknité vločky nebo šedé až černohnědé šupiny. Dužina je nápadně suchá, v klobouku vatovitá, ve třeni dřevnatá, bělavá nebo našedlá, v třeni ve stáří tmavá na řezu červenající a následně hnědnoucí až černající.
[Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství s.r.o, Hagara Ladislav, str.542, ISBN: 978-80-7451-407-4]
Tuto nápadnou zajímavou houbu si určitě nespletete. Občas roste dost hojně, údajně má zemitou chuť a není moc dobrý, i když jsem jej našel mnohokrát zpracovávat jsem ho nezkoušel, takže chuť nemohu potvrdit ani vyvrátit.
Slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus) - klobouk je 40 - 100 mm široký, se slupitelnou, za vlhka velmi slizkou až mazlavou, šedohnědou nebo červenohnědou pokožkou, často i s příměsí fialové barvy, ale ve stáří, po výrazném úbytku slizu, dosti světlo, masově hnědavou, na otalčených místech
černající. Lupeny sbíhají většinou výrazně na třeň, jsou v mládí zakryty průhlednou blankou, řídké, bělavé, nebo našedlé, ve stáří fialově černé až černé.
Třeň měří 50-100 x 15 až 30 mm, pod vrcholem má odsedlý prsten a od něj je až k bázi obalený tlustou vrstvou slizovitého vela. Alespoň ve spodní třetině je až chromově žlutý, což je pro tento druh typické, a nahoře bílý, později hnědnoucí od vypadaného výtrusného prachu.
[Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství s.r.o, Hagara Ladislav, str.562, ISBN: 978-80-7451-407-4]
Tato houba zaujme hlavně svým zbarvením a celkově zajímavým vzhledem. Několik exemplářů jsem nalezl, ale prozatím nevyzkoušeno, ale mám to v plánu. Údajně se jedná o velmi chutnou houbu, která se dá nakládat do octa.
Outkovka rumělková (Pycnoporus cinnabarinus) - plodnice jsou kloboukaté, 25-100 mm dlouhé, někdy střechovitě uspořádané, na povrchu rumělkově červené nebo světlejší. Ústí rourek jsou 0,25-0,5 mm široká, sytě rumělková, na otlačených místech tmavší.
Dužina je v mládí šťavnatá, ale tuhá, červená až světle oranžová. Plodnice se tvoří od června do listopadu, ale na substrátu přetrvávají i v zimě a na jaře. Vyrůstá na listnáčích, hlavně na bucích, třešních a břízách. Občas i na jehličnanech.
[Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství s.r.o, Hagara Ladislav, str.340, ISBN: 978-80-7451-407-4]
Tatou houbička je hlavně ozdobou lesa. A pokud na ni narazíte v zimě krásně kontrastuje se sněhem. V regionu je docela běžná, já ji našel hlavně na bříze.