Vítejte na stránkách mapujících výskyt hub v mikroregionu Podhostýnsko
Houby v Chomýži
Historie obce se datuje od roku 1241. První doložitelná zmínka je v roce 1365. Část obce spadala pod holešovské panství a část pod bystřické. Významnou osobností je pan Boček z Kunštátu, který kupuje značnou část vsi s lesy a později i hrad Křídlo. Později hrad připadá Ctiboru z Cimburku. Po zničení hradu husity 1423 již celá ves spadá pod bystřické panství. Památek v obci moc nenajdeme. Většinou se jedná o památníky. Nejvýznamější památkou je sousoší Svaté Anny. Chomýž leží na zeměpisných souřadnicích 49°21′45″ s. š.,17°38′44″ v. d. Najdeme ji v okrese Kroměříž, ve Zlínském kraji. Katastrální výměra je 3,56 km2. Dle ČSÚ je počet obytetel 363 (období 2017).
Do Chomýže vede modrá pěší turistická značka z Hlinska pod Hostýnem, nebo žlutá z Rusavy. Prochází ji cyklotrasa 5033 do Bystřice pod Hostýnem a Holešova. Jezdí zde autobusy do Holešova, Kroměříže, Bystřice pod Hostýnem a na Rusavu. Z Chomýže to není daleko na vlak v Hlinsku pod Hostýnem.
Hřib žlučník (Boletus felleus) - klobouk je široký 40-100 mm, masitý, později polštářovitý, matně hnědý nebo šedohnědý, hladký.
Rourky jsou vysoké 10-20 mm, někdy od třeně oddělené, polštářovitě ven vyklenuté, vypouklé, v mládí bílé, později od výtrusů růžové, ve stáří a po otlačení vínově červené nebo červenohnědé.
Třeň je dlouhý 40-100 mm a tlustý 10-15 mm, zpočátku břichatý, později dole ztluštělý, pod kloboukem poměrně tenký, plný, špinavě hnědý se zelenavýcm nádechem a výraznou tmavěji hnědou plastickou síťkou na světle hnědém podkladu.
Dužnina je bílá až bělavá, neměnlivá, ostř hořká. Vůně je nenápadná, houbová. Výtrusy jsou velké 10-15 x 4-5 µm, vřetenovité, hladké, narůžovělé. Výtrusný prach je růžový.
Roste hojně všude ve smíšených i jehličnatých lesích, v borovinách i smrčinách, jehličí, mechu i trávě. Vyrůstá po celé léto, od června do říjan, nejvíce v srpnu a září.
Hřib žlučník je nejedlý, není však jedovatý - je tak hořký, že je zcela nepoživatelný.
[SMOTLACHA Miroslav, Kapesní atlas hub, 2015, Str.222, Praha 3, Ottovo nakladatelství, ISBN 978-80-7451-462-3.]
Tento hřib naštve nejdnoho houbaře. Navíc zde roste, i v době, kdy ostatní houby moc nerostou. Byli s ním prováděny
experimenty, k odstranění hořkosti. Nezkoušel jsem z něj nic vařit, stáčí jeho odporná chuť za syrova, takže nevím nakolik se
hořkost vytrací, jestli vůbec. Někdo si z něj zkouší dělat prášek proti žaludečním potížím. Tady také trochu pochybuji, asi
by mě spíš ty žaludeční potíže navodil, než od nich pomohl :-)
Lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum) – klobou je ledvinovitý až vějířovitý a připojený k bočnímu třeni, zřídka talířovitý se středovým třeněm, 80-250 mm dlouhý, pokrytý lesklou hnědočervenou kůrou, na přirůstajícím okraji žlutavý ve stáří purpurově hnědý, někdy matný od vypadaného, světle hnědého výtrusného prachu. Ústí rourek jsou 0,2-0,25 mm široká, v mládí krémově bělavá, později žlutohnědavá, na poraněných místech tmavě purpurově hnědnoucí. Třeň měří 50-200 x 10-25 mm, bývá pokrytý mírě lesklou, tmavě purpurově hnědou až černavou kůrou.
Dužnina je vláknitá, stalčitelná, krémově bělavá, ve stáří hnědá až purpurově hnědá. Roste od konce května do října na odumřelém i položivém dřevě listnáčů, hlavně dubů. Vyskytuje se v nížinném a horském stupni, hojněji v pahorkatinách.
[Houby Česká encyklopedie, Readers Digest Výběr, Kolektiv autorů, str.350, ISBN: 80-86196-71-2]
Tuto houbu lidé znají pod označním Reishi, různé léčivé prpeáráty. Je to krásná tvrdá houba rozličných tvarů. Nádherně vynikají její kontury po dešti. A co víc i v regionu Podhostýnsko ji můžeme najít. Nestává se mě to až tak často, ale několi kusů jsem již potkal. Můžete si ji dokonce vypěstovat uměle, prodává se její mycelium
Pestřec obecný (Scleroderma citrinum) - plodnice jsou široké 30-100 mm i více, nepravidelně kulovité až elipsoidní, přisedlé k zemi. Jsou slámově až světle okrově žlutavé, nepravidelně rozpukané na políčka, která jsou na temeni větší, směrem dolů drobnější. Naspodu jsou plodnice hladké, vráskovitě stažené ke kratičkému třeni, z něhož vystupuje svazeček žlutavých vláken podhoubí.
Plodnice (teřich) je uvnitř v mládí bílá a pevná, později je od středu narůžovělá, nafialovělá,, makově modravá, nakonec černá. Po dozrání se rozpadá v tmavě zelený prach, který uniká (rozprašuje se) nahoře nepravidelně puklou okrovkou.(Okrovka je bělavý až nažloutle zbarvený okraj plodnice, již od mládí znatelně odlišený od vnitřní dužniny. Ve stáří je tlustá asi 5 mm, chrupavčitá, bílá až narůžovělá.) Výtrusy jsou velké 7-15 µm, kulovité, síťovitě ostnité, černohnědé. Výtrusný pracah je olivově hnědý.
Roste od července do října převážně v jehličnatých lesích, nejčatěji pod borovicemi na písčitých půdách. Někde bývá velmi hojný. Vyskytuje se nejvíce na lesních mýtinách, lesních cestách a okrajích lesů.
Pestřec je zařazen mezi jedovaté houby, protože konzumace většího množství působí nepříjemné otravy.
[SMOTLACHA Miroslav, Kapesní atlas hub, 2015, Str.226, Praha 3, Ottovo nakladatelství, ISBN 978-80-7451-462-3.]
Pestřec v regionu roste poměrně hojně. Zde hlavně u lesních cestiček skrytý v trávě. Dříve ho lidé používali jako houbové koření, ale vzhledem, že jsou někteří lidé citlivější, bych sběr této houby ani
pro účely koření nedoporučoval. Přeci jen je spoustu lepších a dobrých hub.